Podivín je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 8 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel. Geografie Podivín leží v Dolnomoravském úvalu, na mírném návrší nad dyjskou nivou, asi 1,5 km severovýchodně od ústí Trkmanky do Dyje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 160–175 m n.m. a protéká jím Ladenská strouha (staré rameno Trkmanky). Katastrální území tvoří většinou plochá polní krajina, na východě zvolna stoupající až do výšky 210 m n.m., pouze na jihozápad zasahuje lužní les okolo Dyje, který je součástí Přírodního parku Niva Dyje a Lednicko-valtického areálu. Historie Území Podivína bylo pro strategicky výhodnou polohu osídleno již od pravěku. Kosmova kronika česká zmiňuje Podivu, pokřtěného žida a zakladatele podivínského hradu (Podiuin, dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico.). Již někdy během 13. století byl Podivín povýšen na město, což z něj činí nejstarší město v okrese Břeclav. Od 20. let 16. století se zde usazovali novokřtěnci (habáni), kteří tu žili až do svého vyhnání ze země roku 1622. Z této doby pochází nejstarší údaje o velikosti zdejší židovské obce (140 osob). Židé v Podivíně žili ve dvou čtvrtích (Horní a Dolní), přičemž po Dolní židovské čtvrti je dosud zachován křivolaký uliční rastr jihozápadně od náměstí. Podivín se nikdy nevyvinul ve větší středisko, vždy byl ve stínu Hustopečí, Mikulova nebo později Břeclavi. Roku 1839 se nicméně jako jedno z prvních měst v českých zemích dočkal železnice, když kolem něj byla vedena odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Brna. Roku 1950 zde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v českých dějinách, když rychlík vinou signalisty srazil autobus na přejezdu. Pamětihodnosti • Kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století • Kaple sv. Cyrila a Metoděje • Židovský hřbitov s obřadní vstupní halou; nejstarší ze zhruba 1000 náhrobků je z roku 1694 • Chodby a sklepení – památka stoleté přítomnosti novokřtěnců • Janův hrad (imitace zříceniny středověkého hradu vystavěná v roce 1807, nachází se v lužním lese na jižním okraji katastru města) Doprava a turistika Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. km), které zde mimoúrovňově kříží silnice II/422 procházející skrz město. Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s II/425 krátkou spojkou III/42227. Od roku 2008 je Podivín začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 565), v jehož rámci je významným přestupním uzlem. Zastavují zde nejen osobní vlaky linky S3, ale také rychlíky a spěšné vlaky linky R13, z nichž tu lze přestoupit na autobusové linky 555 (směr Rakvice nebo Lednice, Valtice), 556 (směr Velké Bílovice a Hodonín) a 574 (směr Ladná a Břeclav). Podivín je důležitým východiskem pro cykloturistiku. Od nádraží vedou cyklotrasy jak do Lednicko-valtického areálu, tak do různých vinařských lokalit (Velkopavlovická vinařská podoblast). Od nádraží také vede žlutá turistická značka směr Janův hrad a Lednice. Osobnosti • Antonín Ferdinand Dubravius († 1756), kněz • Jan Klak (* 1942), ekonom a politik • Jan Kostrhun (* 1942), spisovatel a politik • František Weber (1908–1991), letec RAF Samospráva V letech 2010 až 2014 byl starostou Stanislav Machovský (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Prioritou vedení města bude modernizace základní školy a výraznější propojení města s Lednicko-valtickým areálem. Od roku 2018 je starostou Martin Důbrava (ODS+NK), zatímco Machovský je místostarostou. JANŮV HRAD (JANOHRAD) Janův hrad byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček - shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného. Stavba, podle projektu Josepha Hardtmutha, započala v roce 1801 na přání Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a o dokončení v roce 1808 se stará jeho o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna. Hardtmuth původně navrhl hrad daleko velkoryseji, ale na přání knížete byl projekt zredukován. I přes to se jedná o ojedinělou stavbu v ČR, která je tvořena čtyřmi nárožními věžemi – každá z nich má jiný půdorys. Ty jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, na jejichž venkovní straně je propojují ochozy prvního patra. Čtvrtou stranou nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku. V 1. patře se nachází tři reprezentační místnosti a dva odpočinkové salónky. Hlavní Rytířský sál, ve kterém se konaly hostiny a lovecké slavnosti, byl určen pouze pánům, dámy využívaly dva reprezentační salónky v přilehlých věžích. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži. Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z Pálavy a nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko. Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například pravotočivé schodiště, prevéty a střílny. Od roku 1945 je Janův hrad majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na rozloze 2 200 hektarů. V prosinci 1996 byl areál zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako kulturní krajina. Více na : www.januv-hrad.cz GPS : 48.8046161N, 16.8323422E PLATAN JAVOROLISTÝ U JANOVA HRADU Díky své výjimečnosti patří tento strom mezi chráněné památné stromy České republiky. Druh stromu : platan javorolistý Obvod kmene : 372 cm Výška stromu : 30 m GPS : 48.8044564N, 16.8322314E ZROD A ZÁROVEŇ ZATRACENÍ KOULE Autorem keramické sochy v kapličce je umělec Lubo Kristek. Socha je součástí Kristkovy podyjské glyptotéky - výtvarně-filozofické trasy poutních míst od pramene Moravské Dyje po soutok Dyje a Moravy. Glyptotéka představuje celkem 11 soch rozmístěných kolem řeky Dyje. Zrod a zároveň zatracení koule je osmým zastavením, bylo slavnostně otevřeno 8. 7. 2006. Kristek sochu připodobňuje k pomníku časů nacházejícího se na křížení dvou energetických cest, z nichž jednou je Černá Dyje a druhou přerušená spojnice přes řeku. GPS : 48.8055372N, 16.8350744E RYBNÍK ŠUTRÁKY GPS : 48.8372658N, 16.8403517E OLBRAMŮV KŘÍŽ Kříž si nechal vystavět místní sedlák jako památku na svou dceru. GPS : 48.8346547N, 16.8348133E DĚTSKÝ PARK GPS : 48.8334997N, 16.8482731E PŘÍRODNÍ BLUDIŠTĚ GPS : 48.8334492N, 16.8485903E ŽIDOVSKÝ HŘBITOV U vstupu na hřbitov se nachází orientálně romantická obřadní síň z druhé poloviny 19. století s malým muzeem. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1694. GPS : 48°49'51.37"N 16°50'51.32"E SOKOLOVNA Sokolovna byla postavena ve 20. letech 20. století. GPS : 48.8297775N, 16.8474864E KAPLIČKA GPS : 48.8290992N, 16.8473606E KAPLIČKA GPS : 48.8281686N, 16.8449228E SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO Rokoková socha pochází z třetí čtvrtiny 18. století. GPS : 48.8281686N, 16.8475236E FARA Barokní budova fary pochází z roku 1746. GPS : 48.8267089N, 16.8462200E PRAMEN V KAPLI CYRILA A METODĚJE Kapli najdete v Podivíně přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Pochází z 1. pol. 13. století. O původu kaple existují tři verze, a to že sloužila buď jako kostnice, jako cisterna na vodu anebo jako baptisterium s pramenem. Vzhledem k poloze a prameni je nejpravděpodobnější poslední verze, což dokládá i pověst, že zde křtili sv. Cyril s Metodějem. Pramen se nachází uvnitř kaple. GPS : 48.8264850N, 16.8457764E KOSTEL SVATÉHO PETRA A PAVLA Historie dnešního farního kostela sv. Petra a Pavla sahá až do 13. století. Ke kostelu byly později postpupně přistavěny dvě kaple – kaple sv. Jana Nepomuckého (v 1. pol. 18. stol.) a kaple sv. Anny (v roce 1850). Kostel byl také několikrát přestavován, poslední zásadnější přestavba pochází z 1. pol. 19. stol. K nejcennějším a nejstarším stavebním článkům kostela patří pozdně románský, již mírně lomený ústupkový portál v severní zdi lodi kostela (z 1. pol. 13. století). K západnímu průčelí kostela přiléhá mohutná hranolová věž, která byla těžce poškozena válečnými událostmi v 17. stol. Její dnešní neogotická podoba se zajímavým a netradičním zastřešením pochází z roku 1829. GPS : 48°49'35.33"N 16°50'44.9"E KŘÍŽ GPS : 48.8265317N, 16.8460444E SOCHA SVATÉHO TEKLY Barokní kamenná socha pochází z roku 1751. GPS : 48.8263728N, 16.8457681E KAPLE SVATÉHO CYRILA A METODĚJE Historizující stavba z r. 1845, zbudovaná na románských základech. Původně se jednalo o tzv. křtící kapli, chránící zdejší pramen. Za vstupní částí se nachází krypta s nástěnnými malbami s cyrilometodějskou tématikou. GPS : 48°49'34.1"N 16°50'45.1"E SMÍRČÍ KÁMEN GPS : 48.8264936N, 16.8454878E BÝVALÁ RADNICE Klasicistní budova radnice pochází z roku 1846. GPS : 48.8260319N, 16.8456442E SOUSOŠÍ PAMMY MARIE IMMACULATY SE SVATÝM FLORIÁNEM A VENDELÍNEM Barokní kamenné sousoší, jehož autorem je Ignác Lengelacher, pochází z poloviny 18. století. GPS : 48.8256211N, 16.8459386E BOŽÍ MUKA Boží muka pochází z roku 1851. GPS : 48.8293636N, 16.8570925E